V pátek 17. května jsme se s vybranými žáky 6.–9. třídy vydali do Polska do koncentračních táborů Osvětim a Březinka.
Během jízdy autobusem nám paní průvodkyně povídala historii 2. světové války a o vzniku a fungování koncentračních táborů.
V Osvětimi jsme prošli vstupní bránou s nápisem „ARBEIT MACHT FREI“ (v překladu “práce osvobozuje“) do obytných bloků, kde nám pan průvodce vyprávěl o životě vězňů, o denním režimu, o transportech do tábora a o selekci. Dále jsme navštívili vězeňský blok č. 11, kde se nacházel provizorní soud, vězeňské cely a popraviště. Viděli jsme neuvěřitelné množství ostříhaných vlasů, kufrů, bot a dalších věcí zabitých vězňů. Dozvěděli jsme se také o doktoru Mengele a jeho pokusech na lidech.
Pro většinu z nás byla nejpůsobivější prohlídka dochované plynové komory, kam jsme vcházeli stejným vstupem jako dříve nic netušící vězni.
Po prohlídce tábora Osvětim jsme se přesunuli autobusem do vedlejšího ještě většího tábora smrti, Březinka, který měl kapacitu 100 000 vězňů. Tábor byl rozdělený na ženský a mužský sektor. Vězni tady bydleli v jednoduchých domcích, v nichž byla zima, tma a vězni spali namačkaní na dřevěných postelích.
Z táborů jsme odjížděli s mnoha novými informacemi a šokovaní, jak byly tábory rozhlehlé a jaké hrůzy mohli lidé páchat na jiných lidech.
Na závěr si připomeňme známý citát George Santayana: „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.“ Proto je dobré toto místo navštívit, abychom zabránili opakování těchto činů.
Mgr. Ludmila Portlová
.
