Na to není snadná odpověď…
Máme tu dlouhotrvající problém, kdy si škola neuvědomila, že už není hlavní edukační silou a že už nemá monopol na vzdělávání. Protože když žáci dnes mohou sáhnout do kapsy a potřebné informace si vyhledat kdekoliv, kdykoliv a během sekundy, ztrácí hodiny přírodopisu, dějepisu nebo fyziky svůj význam. A význam tím ztrácí i učitelé…
Zatímco dříve byl učitel respektovaná autorita, která vzdělávala, dnes již není. A tady si pokládáme další – z mého pohledu – zásadní otázku: „ Přežije vůbec škola taková, jakou ji známe dnes? ”
Myslím, že učitel a rodič by měli být rovnocenní partneři, kterým jde o jedno a to samé: o výchovu a vzdělávání potomka. (…) Je nutné, aby učitelé nesuplovali roli rodičů. Rodiče mají mít na starosti výchovu potomka a učitel jeho vzdělávání.
Je třeba zásadně proměnit systém školství. Ten náš zkrátka nezvládl nástup moderních technologií. Je potřeba zavést výuku mediální výchovy, naučit žáky vyhledávat a zpracovávat informace a orientovat se v nich. Omezit na minimum hodiny fyziky, chemie nebo přírodopisu. V těchto oblastech žákům pro život bohatě postačí základní informace, popř. v dějepisu klást důraz na moderní dějiny, zejména 20. století. Pak už to nebude ta škola, co učí zbytečnosti, ale škola, která nás skutečně připravuje na život. Potom už nebudou učitelé „zbytečností“, ale skutečnou respektovanou autoritou.
Ze slohové práce Vojtěcha Petrů, 9. třída
