Ve středu 17.6.2026 jsme se my, žáci osmé třídy, vydali vlakem na třídenní školní výlet.
První zastávkou bylo druhé největší město České republiky – Brno, kde jsme se po krátkém rozchodu podívali do Labyrintu pod Zelným trhem, kde jsme se dozvěděli, k čemu byly sklepy využívány nebo proč se zelenina skladovala zavěšená.
Nejvíce nás však zaujalo rozdělávání ohně pomocí křesání a mučící nástroje středověku.
Prohlídka byla velmi zajímavá a poutavá.
Po přesunu autobusem jsme vystoupili na zastávce ve Vranově nad Dyjí, kde jsme se pokochali výhledem na zámek a následně jsme se vydali k hotelu, kde jsme byli ubytovaní.
Trasu nám navrhovala jedna spolužačka a možná díky tomu byla pro některé tato cesta nezapomenutelným zážitkem.
Následující den jsme se probouzeli nedočkavostí, protože nás čekala velmi očekávaná plavba na lodi Poseidon.
Po snídani jsme přešli úchvatnou visutou lávku a došli jsme do přístaviště, kde jsme hezky ve stínu pozorovali, jak se výletní loď připravuje k odplutí.
Po nalodění jsme se nechali unášet vlnkami klidné Vranovské přehrady, která je obklopená nádhernou krajinou skal, lesů a malebných chaloupek. Třešničkou na dortu byl pohled na hrad Bítov, u kterého se loď otočila a plula zpátky do přístavu u hráze.
V podvečer jsme si udělali táboráček a opekli jsme si párky.
Do příště by se někdo mohl naučit hrát na kytaru, ať to trochu oživíme, ne?
Když už byly párky upečené a nastala tma, byla pro nás připravena noční stezka odvahy. Museli jsme chodit po šipkách a po žlutých fáborkách, ty však byly mnohdy málo vidět, ale naštěstí jsme všichni došli do cíle a podepsali se na listinu.
Po rozdání drobného pokladu jsme se vydali na kutě, protože teplé počasí a dojmy z dnešního dne nás asi velmi vysílily a unavily.
Na třetí den ráno jsme se sbalili, rozloučili jsme se s velmi milým a přívětivým personálem (za což velmi děkujeme) a vydali jsme se v tropických třicítkách zdárně pomalým autobusem zpět do Brna.
I když byli všichni vyčerpaní ze sálajícího tepla, o legraci rozhodně nebyla nouze.
V Brně jsme si dali krátký rozchod na oběd, a poté jsme se vlakem vrátili domů.
I když jsme byli smutní, že to tak rychle uteklo, vraceli jsme se s úsměvem domů, kde jsme poté možná někteří z nás vyprávěli zážitky z tohoto nezapomenutelného výletu.
Jan Kaderka, žák 8. třídy
